PARASOMNIE / D.R.E.D.

SOBOTA 25. února 11.30–12.20

50 min. / Městské divadlo Turnov

PARASOMNIE / D.R.E.D.

experimentální performance o nočních děsech či náměsíčnosti


Představení Parasomnie navazuje na představení Noctur a Jako bych snědl oči, téma zmíněných her rozvíjí a ohýbá. Noctur rozvíjel princip, kdy diváci byli s herci spolu v prostoru, aniž by se museli bát nadměrně aktivního zapojení. Byli stíny v tmavém dostaveníčku. Představení Jako bych snědl oči bylo seník, tj. deník snů, a přetavovalo imaginace, texty a sny v jejich přenastavení.

Současná Parasomnie si všímá více nočních děsů a můr, či náměsíčnosti. Z eseje O. Pumra O dni a noci (Časopis Prometheus): "V průběhu času obdržely Den, Světlo a Noc, Tma své symbolické významy. Den, Světlo, slunce je něco pozitivního, je to období, kdy je dobře vidět na všechny nástrahy, kdy se nemusíme bát, kdy nás hřeje. Světlé jsou myšlenky, Bůh je světlo, fotosyntéza je život. Noc, Tma je pravým opakem, nevidíme, bojíme se, je chladno, Tma je peklo, Tma je koncem percepce, je smrtí - tedy něčím negativním… Hledisko Dne je hledisko akceptovaného života, „hledisko pouhého žití“, hledisko ne-dějinné nebo před-dějinné chudoby života pro život, života animálního, života neotevřeného, plochého, nevyužívajícího svobodu, nepolitického. Životu je však třeba rozumět z hlediska boje, hérakleitovského boje, z hlediska Noci. Problematizování neznamená nesmyslnost, ale naopak smysl se může objevit pouze v hledání a v činnosti. „V Noci“ je život hlubší, ale též náročnější a tragičtější. Konečně prožívaná svoboda je vidoucí, nikoliv jen tušená, zvěstovaná a věřená jako doposud, tato svoboda je otřesem zaměřeným na celkový smysl dosavadního života, tvoří nové „kvůli čemu“ se má žít. Člověk žije politicky, protože v politice není cílem snažení život pro život, nýbrž jen život pro svobodu, politika je jednající svobodou, a je zároveň pochopeno, že takový život je možný."


Autor, režie: Ondřej Pumr
Hrají: Joch, Pacovská, Rousek, Lokvencová, Kudrnáč, Beneš, Prouzová, J. Kowalczyk, M. Kowalczyk, Linhart, Kestlová, Plachá
Hudba: Macek, Drašnar
Výtvarník: Ondřej Pumr
Kategorie: experiment / performance / instalace /poezie / hudba


D.R.E.D.

D.R.E.D. v tomto roce slaví 17 let, nebo 18 let. A vypadá to, doufejme, že do dvacítky to dožije, aniž by se chtěl rouhat, co se týče toho doufání, že dožije. Jinak rouhat divadelně se chce každopádně a každopádně stále slaví. A slaví i úspěchy, ke kterým se prý počítají účasti na Jiráskově Hronově, to dvakrát, či na Šrámkově Písku, nebo jiných celostátních, tam těch účastí je 16 a možná i více. Toť k historii a úspěchům. A nyní k zaměření a filozofii. D.R.E.D. je vícehlavé těleso ponořené do jinohry a vytlačované silou adorace činohry. Příběhy nás téměř nezajímají - například proto, že příběhy se prakticky nemění. Dobrý příběh může být dobrý jako paradigma, asociační páteř, či třeba spouštěč imaginace.

Pavel Časar o divadle D.R.E.D. pro vybezek.eu:

Skupinu lidí vystupujících pod názvem D.R.E.D. z Náchodska, Kladska a Pražska známou prostě jako Dredi, potkávám na amaterských scénách s přestávkami dobře dvanáct-třináct let. Jejich úporná počáteční snaha být někde jinde vyrostla do osobitého stylu, který se dá nazvat pouze Dredem samotným. Dredi se téměř nikdy neděkují a vystoupení začínají dříve, než někdo přijde. Dredi rezignují na jakékoliv příběhy. Jejich produkce se dá nazvat snad mší jejich pravd samotných, na kterých nejste vítáni ani nevítáni. Jste, jako oni jsou, paralelně vedle sebe. Není to zájem ani ignorace. Dredi jsou nahota bez jakékoliv známky erotiky nebo smíchu. Nahota, která přišla ve vystoupeních pomalu, v odhalených prsech žen myjících se v mléce a vrcholí (zatím) děkovačkou nahého početného smíšeného orchestru (vloni), a nebo nahými herci putujícími po madlech divadelních sedadel zaplněných diváky. Dredi nejsou pro každého. Dredi jsou pro každého. Ne všichni to však unesou. Otázka zní, kam dál to ještě jde.


PARTNEŘI FESTIVALU