SOBOTA 24. února 17:00–17:45
45 min. / Městské divadlo Turnov
experimentální drama o vývoji člověka, o mládí, o stáří a o snášenlivosti
Slib a žádost: D.R.E.D. slibuje, že v představení Mé tělo hraje tělo se nebude vyskytovat v hledišti-parteru a že tamtéž nebude užívat nahotu. Toto neplatí o místech na balkónech a v lóžích. Z těchto důvodů, z důvodu práce s detailem a již naznačeného pohybu herců po balkónech žádáme diváky, aby se nebáli a obsadili místa v parteru.
Spoiler: Významotvorná kombinace prostorových a časových prvků ve vzájemném působení na jevišti je herna; klavír jako oddělující stěna a zároveň spojovací a vše prostupující prvek; neherna.
Tématicky představení pracuje s tím, co se děje s tělem v průběhu ontogeneze, hlavně její postnatální fázi, jak toto stárnutí snášíme, jak to snášíme v mládí, jak v stáří, jak se snáší mládí a stáří, jak se snášíme a nesnášíme bez ohledu na generační rozdíl, prostě přemýšlení o lidech jako metonymických diastemicích s jejich obdivuhodnou posesívní diastemou myšlení a kognitivního palimpsestu. Představení je vhodné pro děti a pro seniory, poradí si s ním i dospělí.
Autor inscenace: Ondřej Pumr
Hudba: pánové Soukup, Macek a Drašnar
Herecké obsazení: Joch, Pacovská, Rousek, Lokvencová, Kudrnáč, Beneš, Prouzová, J. Kowałczyk, K. Kowałczyk, Linhart, Kestlová, Plachá, Vlachová, Hornych
D.R.E.D. za dva roky oslaví 20 let, pokud počítáme, že první představení proběhlo v roce 2000. A vypadá to, i když se mu už moc nechce, že doufá, že se té dvacítky dožije, aniž by se chtěl rouhat, co se týče toho doufání.
Jinak rouhat divadelně se chce každopádně a každopádně stále slaví. A slaví i úspěchy, ke kterým se prý počítají účasti na Jiráskově Hronově, to dvakrát, či na Šrámkově Písku, nebo jiných celostátních, tam těch účastí je 16 a možná i více.
Toť k historii a úspěchům. A nyní k zaměření a filozofii. D.R.E.D. je vícehlavé těleso ponořené do jinohry a vytlačované silou adorace činohry. Příběhy nás téměř nezajímají - například proto, že příběhy se prakticky nemění. Dobrý příběh může být dobrý jako paradigma, asociační páteř, či třeba spouštěč imaginace.
