Esej na téma umělé inteligence, Jiří Bgr Vlasák
Ilustrace struktury mozku velkého jazykového modelu AI, generováno pomocí Midjourney
Vizionáři 20. století, jako např. Isaac Asimov nebo A. C. Clarke, optimisticky předpovídali, že roboti nahradí lidi v práci, budou za nás vykonávat těžké a stereotypní úkoly a umožní tak lidstvu věnovat se vyšším intelektuálním a tvůrčím aktivitám, včetně umění. Nikdo nepředpokládal, že umělá inteligence bude skládat hudbu, tvořit obrazy a filmy, zatímco lidé budou dále vykonávat své staré a nudné profese. Celý ten plán na zlepšení života nějak vychází úplně naopak!
„Setkání mezi AI a estetikou je klíčové, protože umění je považováno za typicky lidskou oblast a jeho komplexnost se dlouho zdála nedostupnou algoritmické redukci. Mnoho lidí považuje umění, estetiku a kreativitu za vrchol lidských schopností; jsou proto vnímány jako nejzazší hranice, ležící nejdále od toho, co technologický pokrok v době rozmachu umělé inteligence může reprodukovat.“[1] (Lev Manovich)
Jak se AI zdokonaluje, přirozeně vznikají obavy ohledně toho, co to znamená pro společnost. Prognostikové, filozofové a spisovatelé sci-fi zkoumají tyto důsledky již desetiletí. Vznikne CML, Shodan, GLaDOS, Skynet nebo Matrix? [2] Utopie a dystopie se prolíná každou technologií, záleží na tom, jakým způsobem a k jakému účelu ji lidé využijí.
Sílí hlasy, že generativní umělá inteligence (Gen AI) bere práci kreativním autorům a kopíruje jejich díla. Technologie odjakživa narušuje a bortí celá odvětví, zároveň však dává vzniknout novým oborům. Když přišel věk aut, drožkaři si jistě zoufali, že přijdou o práci a jejich obor zemře - a vida, stali se z nich taxikáři nebo autodopravci nebo automechanici... Se zánikem jednoho oboru tak vzniklo mnoho nových oborů. AI je další takový sofistikovaný nástroj, který může sloužit v mnoha oborech a nenávratně je tak promění, a stejně jako kladivo může být použit k tvoření či k boření.
AI dnes bouřlivě vstupuje nejen do odvětví založených na jazykových schopnostech a znalostech, jako je marketing, překladatelství nebo advokacie, ale narušuje zaběhlé procesy v reklamním a filmovém průmyslu, fotomodelingu a dalších ryze kreativní oborech. Revoluční technologie tak na jednu stranu odebírá exkluzivitu zavedeným tvůrcům, ale zároveň zpřístupňuje tvorbu a otevírá nové možnosti všem. Investice do výbavy studia za stovky tisíc a honoráře herců, modelek nebo kameramanů můžou být nahrazeny předplatným Gen AI za pár dolarů. Výsledkem jsou již kvalitou srovnatelné fotografie dokonalých produktů či modelek nebo filmy, které mnoho lidí dokonce považuje za skutečně vyfocené či natočené.
Fotka nebo AI? V nedávném testu rozpoznávání pravých fotek od vygenerovaných AI, který na Seznam.cz zkusilo více než 100 tisíc lidí, byla průměrná úspěšnost jen 54%, což je mírně nad hranicí náhodného tipování! (Odpověd k obrázkům výše naleznete na konci eseje.)
Pokročilé modely AI vytvářejí poutavé vizuální obsahy, které je obtížně rozeznat od skutečných. Nejasnost původu je problematická, protože rozpoznání autenticity je klíčovým tématem, otevírá otázky etiky, manipulace s mediálním obsahem a jeho vlivem na společnost. V dystopii médií, která přichází, naše schopnost rozlišit skutečnost od fikce představuje zásadní prvek osobní svobody.
V díle Simulacra and Simulation (1981) J. Baudrillard zkoumá postmoderní společnost a přetváření reality. Tvrdí, že se naše kultura stala hyperrealitou, kde se rozdíly mezi realitou a fikcí stírají. Simulakrum je kopie bez originálu, která nahrazuje skutečnost a ztrácí původní spojení s realitou. S nástupem AI jsme přešli do fáze, kde simulakra dominují a realita je ztracena v neustálém cyklu reprodukce a nahrazování. Generované texty, obrazy a videa jsou simulakra, která již nepředstavují realitu, ale náhradu za ni. Rozdíly mezi originálem a kopií se stírají, a tedy už nelze jednoznačně rozpoznat, co je původní.
Média s rozmachem AI ztrácejí svou důvěryhodnost, bez pokročilých nástrojů ověřování pravosti se pravda zprostředkované reality stává relativním pojmem. Naopak hodnota vlastní zkušenosti a osobního zážitku zůstává neocenitelná.
Osobní setkání s divadlem nám nabízí autentičnost, kterou nelze replikovat digitálním médiem nebo umělou inteligencí. Bezprostřední svědectví na vlastní oči přináší emocionální hloubku, interakci a jedinečný kontext. Vlastní zážitky se stávají pevným základem skutečnosti a připomínají nám, že lidská existence není pouze o jedničkách a nulách, o virtuálním médiu či vizuálním dojmu, ale o komplexním prožívání a širokém spektru smyslů, myšlenek a emocí.
Co je vědomí? Tyto ilustrace vygenerovala AI Midjourney jako odpověď na tuto otázku v únoru 2024.
Současná umělá inteligence představuje technologie počítačových programů schopných řešit dílčí úkoly, učit a adaptovat se na základě dat a instrukcí. Generativní umělá inteligence (Gen AI) je pak odvětví AI zaměřené na vytváření obsahu v jazykové nebo vizuální formě, pomocí algoritmů.
Na rozdíl od definice umělé inteligence jsou pojmy 'robot', 'android' a 'kyborg' spojeny s fyzickými entitami. Robot v původním slova smyslu je mechanický stroj, schopný pohybu a interakce s okolím. Android je humanoidní robot, navržený tak, aby připomínal člověka jak vzhledem, tak chováním. Androidi jsou například replikanti z filmu Blade Runner, nebo David, android z filmů Prometheus a Alien: Covenant. Kyborg, neboli kybernetický organismus, je entita kombinující biologické a umělé složky, což může zahrnovat jakékoliv zařízení nebo implantát, který posiluje přirozené schopnosti organismu. Příkladem kyborga je Robocop - tedy robot s lidským mozkem, nebo Terminátor T800 - stroj pokrytý biologickou vrstvou svalů a kůže.
I dnes stále AI ve skutečnosti pouze výborně imituje inteligenci a zatím neoplývá žádným skutečným inteligentním vědomím. To, co můžeme nazvat jistým stupněm inteligence, je schopnost neuronové sítě učit se a generovat responze na základě logických operací s obrovskou pamětí a rychlostí reakcí. Provádí to vše na základě výpočetních operací, není to skutečné přemýšlení nebo invence, je to taková datová kombinatorika.
„Paměť AI je nakrmena předem existujícími vzory a styly a následně generuje varianty odpovídající těmto stylům, snažíce se vnést určitou inovaci. Nevytváří zcela nové písně nebo styly; místo toho se zdají být příkladem toho, co můžeme nazvat výpočetním manýrismem. Když stroj namaluje Rembrandta, složí Bachovu sonátu nebo dokončí Beethovenovu symfonii, říkáme, že to není ani originální, ani skutečné umění, ale pouze složitá imitace a reprodukce existujících výtvorů lidské kultury.“ [1] (Lev Manovich)
Stejně tak jazykové modely jako je ChatGPT a podobné pouze využívají pokročilé algoritmy podložené obrovským množstvím dat - pamětí, a pomocí logických operací generují nejvhodnější odpovědi na základě vzorů. Jsou schopny učení a zdokonalování se, ale nemají žádné vědomí.
„Umělá inteligence jsou glorifikované systémy pro hledání vzorů bez obecného rozumu. Bez ohledu na to, co vědomí je, není to výpočet, není to fyzikální proces, který lze popsat výpočtem.“ [3] (Roger Penrose)
AI mohou mít problém s řešením testu Captcha. Umělá inteligence ChatGPT-4 si k jeho zdolání najala člověka online a vydávala se za slepce. Více čtěte zde→
Slavná díla populární kultury jako Blade Runner (1982), Ghost in the Shell (1995), The Matrix (1999), A.I. - Artificial Intelligence (2001), Battlestar Galactica (2004), Her (2013) a další se věnují různým aspektům vztahu mezi umělou inteligencí a lidskou existencí, fenoménu vědomí a reality života versus neživá mechanika stroje a simulace. Tato díla často popisují to, co můžeme nazvat vrcholem umělé inteligence, tzv AGI, neboli Artificial General Intelligence, která má schopnost chápat, učit se a aplikovat znalosti v širokém spektru úkolů podobně jako lidská bytost.
Na rozdíl od současné 'úzké' umělé inteligence (ANI), která je specializovaná na dílčí úkoly, AGI představuje nevyšší úroveň autonomie a schopností. Dosáhnutí AGI by představovalo vytvoření umělé entity s obecnými kognitivními schopnostmi srovnatelnými s lidským myšlením, nebo dokonce překonávající svými schopnostmi možnosti člověka. Tomu je současná technologie ještě velmi vzdálená, zatím se neobjevil žádný duch ve stroji. Lidstvo nedokáže sestrojit žádný umělý mozek, který by měl skutečné plnohodnotné a autonomní vědomí, podle všeho to ani není technologicky vůbec dosažitelné.
Samotný fenomén vědomí není dosud vědecky jednoznačně definovaný, nabízí se mnoho teorií a také náboženských a filozofických přístupů. Součástí vědomí nejsou jen logické procesy na bázi predikce a vzorů, jaké dělají algoritmy AI, ale i transcendentní fenomény a spiritualita. Tato oblast je současným strojům doposud nekonečně vzdálená. Skutečně myslící umělé bytosti zůstávají zatím tématem v mezích vědecké fantastiky a filozofie.
Vědomí není redukovatelné na nuly a jedničky. Bytostné emoce, intuice, humor a hlubokou lidskou subjektivitu nelze reprodukovat či simulovat pomocí algoritmů. Zůstávají ke zkoumání na poli umění, třeba divadla, kde můžeme prozkoumávat a prožívat aspekty lidské existence, které jsou pro stroje stále nepřístupné.
Android, robot a kyborg u stolu v baru, generováno Midjourney. Ptáte se, kde je člověk? Asi obsluhuje za barem...
V důsledku technologického pokroku nevyhnutelně dochází k transformaci lidské identity a existence. Stáváme se novým druhem, který je nazýván post-human neboli post-člověk. Post-human bytost je definována jako entita, která významně rozšiřuje nebo mění své lidské atributy a schopnosti pomocí technologických extenzí. Post-člověk přepisuje pojem toho, co je normálně vnímáno jako lidské, a kriticky zpochybňuje humanistické ideály, kde je člověk v centru zájmu jako bytost autonomní, racionální, svobodně se rozhodující apod.
Autoři jako Donna Haraway - A Cyborg Manifesto (1985), Ray Kurzweil - The Singularity Is Near: When Humans Transcend Biology (2005), Nick Bostrom a další zkoumají spojení mezi lidskými a ne-lidskými, biologickými a technologickými elementy, to jak technologie mění svět a etické otázky s tím spjaté. Extenze či augmentace lidské bytosti pomocí technologie neoznačuje pouze implantáty nebo kybernetické končetiny. Jednoduchým příkladem extenze lidské bytosti jsou brýle, nejrozšířenějším příkladem jsou mobilní telefony.
Doba post-humanismu nebo transhumanismu ovšem neznamená pouze fyzické augmentace těla, ale také integraci technologií do každodenního života, čímž se mění způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe a interagují s ním. Zásadní pro post-člověka je tedy jeho schopnost měnit perspektivy a projevovat se pomocí různých odlišných identit. Post-člověk tedy není singulární entitou (jasně definovaným jedincem), ale spíše někým, kdo se může stát někým jiným - mít více identit - a může proto chápat svět z různých perspektiv. V tomto smyslu jsou lidé již dnes post-human kyborgové, neboť mobily a gadgety se staly fyzickou extenzí - augmentací - našich těl a sociální sítě, internet a virtuální světy nedílnou součástí našich identit.
Ilustrace setkání AI a člověka, vygenerováno Midjourney
Technologie expanduje a prolíná lidské a robotické, čím víc se roboti blíží lidem, tím více nás ovlivňují. Je to vzájemné, totiž zároveň s tím, jak lidé zadávají vstupy a hodnotí výtvory umělé inteligence, také korigují její vývoj. S masovým růstem uživatelů tak postupně Gen AI směřují k masovému vkusu, neboť hromadná lidská odezva inklinuje k průměrnosti, ke stereotypům, klišé a tomu 'více chtěnému'. ChatGPT se zřejmě stal nejrychleji rostoucím projektem v lidské historii. Trvalo pouhé dva měsíce, než si získal sto milionů uživatelů. Podle aktuálních odhadů až 97 % lidí, kteří používají počítačová zařízení, denně komunikuje s umělou inteligencí a 35 % podniků již využívá nástroje AI ve svém každodenním provozu.[4]
„Paradoxně, s pokrokem generátorů obrazové umělé inteligence se jejich role jako autorů zmenšuje. Stávají se 'méně AI' a více obyčejnými nástroji, které poslouchají naše detailní pokyny. S ranými verzemi Midjourney vytvářel různé podivné věci, nerozuměl vašemu záměru a generoval zvláštní, cizí a často velmi poetické obrazy. ... A nyní ve verzi 6 vás opravdu chce poslouchat. Musíte mu všechno říct. Takže teď jde méně o 'AI autorství' a okouzlující nové nápady a více o banálnost lidské představivosti, předvídatelnou a nudnou lidskou 'kreativitu' a dusivé 'ideály krásy.“ [1]
„Technologie umělé inteligence generují nové vzory a klasifikace, které částečně integrujeme do našeho myšlení a vnímání. V tomto smyslu nás AI systémy učí novým způsobům vidění.“[1] (Lev Manovich)
Žijeme v zajímavých časech převratných změn. Buďme vděční fenoménu divadla za nezastupitelný prostor, kde se můžeme setkávat, zkoumat a prohlubovat naše porozumění různorodým aspektům lidské existence. Divadlu vstříc, kde se setkávají sny a realita!
| 1 | Artificial Aesthetics: Generative AI, Art, and Visual Media; Lev Manovich; 2021-24 |
| 2 | Příklady slavných fiktivních umělých inteligencí: CML=Centrální Mozek Lidstva, seriál Návštěvníci, 1983 Shodan= zlomyslná umělá inteligence, hlavní protivník v počítačových hrách System Shock GLaDOS=inteligentní počítačový systém firmy Aperture Science, hlavní antagonista her Portal Skynet=počítačový systém z filmu Terminátor, 1984 Matrix=rozsáhlá počítačová simulace, na kterou jsou připojeni lidé, žijící v ní svůj virtuální život, ve filmu The Matrix, 1999 |
| 3 | Sir Roger Penrose, britský fyzik a matematik v interview Physics of Consciousness and the Infinite Universe | Lex Fridman Podcast #85 |
| 4 | 80+ TOP AI STATISTICS 2024-30, https://findweb3.com/posts/ai-statistics |
| AI nebo foto? | 1. Leonado Da Vinci a Mona Lisa je generovaná fotka, v době renesance ještě neexistovala fotografie. 2. Robert Wadlow vysoký 2,72 m pózuje pro rodinnou fotografii, skutečná dokumentární fotka 1939, USA. 3. Zoufalý italsko-americký přistěhovalec v New Yorku cca 1914 je nucen sledovat přidávání ananasu na pizzu, je to uměle generovaná fotka. 4. Chlapec z Tarvastu v Estonsku vyfotografovaný s dřevěným kolem, které postavil. Skutečné foto od Johanna Pääsuke, 1912. 5. Muž nakopává krokodýla, generovaná fotka, která obletěla sociální sitě a mnoho lidí věřilo v její pravost, 2023. 6. Obraz Přístav v Terstu, Egon Schiele, 1907. |
