HAPPY HOUR

Stupeň volnosti (degree of freedom) je výraz, který v robotice označuje pohyblivost rigidních těl. Aby bylo tělo plně pohyblivé musí mít šest stupňů volnosti. Tři připadají na posun, tři na rotaci. Robotická ruka mívá 3-8 stupňů volnosti, humanoidní robot Kengoro 174. Člověk jich má 244.

Nejnovější performance Jana Mocka se jako obvykle inspiruje aktuálním společenským děním a všeobecnou akcelerací přicházejících změn na které jsme nuceni se adaptovat. Výchozím bodem pro divadelní esej na téma „umělosti“ a „inteligence“ bylo zkoumání konceptu „stupňů volnosti“ nejen v doslovném, tělesném slova smyslu, ale také v přeneseném významu omezení, které člověka mentálně potažmo společensky limitují.

Představení se inspiruje současnou vlnou zájmu o AI a strachem, který čím dál dokonalejší nelidští aktéři vyvolávají. Zvláštní až nepříjemné pocity, které pociťujeme při pohledu na své neživé dvojníky, popisuje populární koncept strašidelného údolí (uncanny valley). Co nám ale vlastně naše digitální kopie naznačují? Do jaké míry jsme my sami umělí, zkonstruovaní, zaměnitelní? Čeho se vlastně bojíme?

Performance, která se pohybuje na pomezí minimalistické choreografie a vizuálního divadla otevře před diváky podivně dystopický svět. Prostor, který připomíná ten náš, zároveň je ale něčím jiným: nerozlišuje se v něm umělé a skutečné, robotické a lidské, živé a neživé. Vše je součástí nekonečné, neustále se měnící kompozice a struktury, která se pohybuje mezi jednoduchosti a komplexitou, uspořádaností a chaosem.

Na pozadí vyhrocených debat kolem umělé inteligence, antropomorfizace botů a postupujících procesů automatizace lidské práce zveme diváky na šťastnou hodinku divadelní meditace nad možnostmi člověka v éře končící lidské výlučnosti.

Koncept, režie, scénografie: Jan Mocek
Umělecká spolupráce: Tinka Avramova, Irina Andreeva, Pierre Lac
Hrají: Tinka Avramova, Irina Andreeva, Arseniy Mikhaylov
Hudba: Matouš Hekela
Zvuk, světlo: Ondřej Růžička
Konzultace: Sodja Lotker
Produkce: Táňa Švehlová, SixHouses z.s.